Jezy jsou zařízení, která slouží k pozastavení toku částečně nebo zcela regulované řeky. Je to logické, neboť v přirozeně meandrujícím řečišti je takovéto zařízení zbytečné. Řeka sama si našla přirozeným způsobem optimální tvar koryta, kde je i optimálně regulován průtok vody. V částečně nebo zcela regulovaných tocích, však mají jezy své velké opodstatnění a zpomalý mnohdy prutký tok řeky. Dnes jsou v těchto místech stavěny i malé soukromé elektrárničky místního významu. Ne vždy však je umístění takovéto elektrárny šťastným řešením, neboť se velmi stává, že při menším letním průtoku řeky uživatel bere pro své turbíny více vody, než přináší přítok. Samozřejmě na to v prvé řadě doplatí ryby a posléze i my rybáři. Jsou to nešetrné zásahy do ekosystému a starostové obcí by se měli v takovýchto případech radit s opravdovými odborníky, než „požehnají“ výstavbu takového vodního díla.

Voda přímo pod jezy je prudká a nevyzpytatelná a její síla sahá až k samému dnu, kde vytváří v běhu času hluboké výmoly – tůně, které jsou výborným stanovištěm pro ryby. Dno zde bývá téměř vždy štěrkovité a plné oblázků, ale také velkých kamenů.

Charakter podjezí na mimopstruhové řece již bývá trochu odlišný. V tomto případě záleží na tom o jak velkou řeku se jedná a v jakém typu krajiny se nachází. Protéká-li řeka krajem s písčitým podložím, bude dno písčité až štěrkovité a v tom případě se zde bude nejvíce dařit parmě, ploticím a malým okounům. Zcela určitě zde najdete i úhoře, který najde svoji „schovávačku mezi kameny a nemusí chybět ani candát.

Naopak řeka s charakterem dna měkkým, tedy jemný písek až bahnité dno, bude to nejspíše vyhovovat cejnům, kaprům, perlínům a úhořům. Samozřejmě si každý druh ryby najde to své stanoviště v různých vzdálenostech od prudkého podjezí a to opět závisí na ročním období a klimatických podmínkách a průběhu ročních období. Ve velmi teplých letních dnech se všechny druhy ryb stahují blíže ke kyslíku – tedy k podjezí a naopak při deštích a zvednuté hladině pak vyhledávají různá zákoutí a tlačí se co nejvíce do břehů.

Způsob lovu

Ryby v takovémto prostředí můžeme lovit několika způsoby a opět musíme způsob lovu, nástrahu a výbavu přizpůsobit lovenému druhu ryby. Například na parmu se můžeme vydat jak s náčiním na položenou, tak s plavačkovým prutem a se splávkem. Vydejme tedy na lov způsobem na položenou. Efektivní jsou dva způsoby. Buď s prutem o vrhací zátěži od 35 do 50g, vlascem o průměru 0,25. Součástí udice bude ploché klouzavé olůvko o hmotnosti, která bude odpovídat zátěži prutu a síle proudu. Háček spíše menší (ale pevný) umístíme cca 30 cm od zarážky olůvka. Pokud jde o prut vřele doporučuji využít nabídku kaprových speciálů s vrhací zátěží 1,5 – 1,75 lb. Délka prutu by rozhodně neměla být kratší jak 3,30m. S tímto náčiním můžeme samozřejmě lovit kapry a bojovné parmy – královny proudů.

Modernější a efektivnější způsob…feeder

V současné době velmi populární feeder nás přímo vybízí k použití tohoto způsobu lovu . Zvolíme prut o délce 3,30 – 3,60 podle šířky toku. Špičku prutu zvolíme podle síly proudu. Vyhovovat bude pravděpodobně střední typ, který bude jako signalizátor dobře citlivý. Vrhací zátěž prutu by mohla být do 50g. Montáž zvolíme takovou, kde návazcový konec s háčkem nebude příliš dlouhý – postačí tak 30 cm, neboť bude citlivější a navíc je to zbytečné. Vyzkoušejte podle situace krmítko, nebo samostné olovo. Pokud nebudou přicházet záběry, je chyba v tom, že je na udici krmítko, nebo naopak…Případně teprve tehdy začneme manipulovat a přizpůsobovat délku návazce, nebo měnit montáž. Olůvko bych doporučil přímo na karabině, která je upevněna na kmenovém vlasci tak, aby olovo (nebo krmítko) leželo na dně a vlastní udice s háčkem nevlála v proudu, ale naopak, aby se nástraha držela u dna.

Chytáme-li se splávkem, nahodíme jej několik metrů před sebe a necháme splavávat po proudu. Celá udice je sestavena tak, aby nástraha proplouvala těsně nade dnem, maximálně občas zavadila o dno. Míváme sice často tzv. pudly, ale časem záběr již sami rozpoznáme. Vše je otázkou cviku a zkušeností. Samozřejmě si musíme vybírat taková místa průchodu nástrahy, kde předpokládáme ryby. Nejlepší je vyrazit ještě před svítáním a těsně před východem slunce již být u řeky.

Na cejny vyrazíme klasicky na položenou s citlivým čihátkem nebo se splávkem. Využijeme zpětných proudů, které způsobí částečné zklidnění toku a současně nanášení potravy do těchto míst. Zde totiž cejny najdeme a rozhodně bychom jim měli připravit nějakou pochoutku jako návnadu..

Článek byl zveřejněn za laskavého svolení redakce časopisu RYBOLOV, které tímto děkujeme.

1. 3. 2010